Polednice
The Noonday Witch
Karel Jaromír Erben


U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!

By the bench there stood an infant, Screaming, screaming, loud and wild;
"Can’t you just be quiet an instant? Hush, you nasty gipsy-child!


Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!

Now it’s noon, or just about, Daddy’s coming home for dinner:
while I cook, the fire’s gone out—all your fault, you little sinner!


Mlč! Hle husar a kočárek - hrej si! - tu máš kohouta!" 
Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta.

Hush! Your cart’s here, your hussar—look, your cockerel! — Go on, play!"
Crash, bang! Soldier, cock and cart to the corner fly away.


A zas do hrozného křiku - "I bodejž tě sršeň sám!
Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!"

Once again that fearful bellow—‘May a hornet come and sting you!
Hush, you naughty little fellow, Or the Noonday Witch I’ll bring you!


Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!"
A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká.

Come for him, you Noonday Witch, then! Come and take this pest for me!’
In the door into the kitchen, Someone softly turns the key.


Malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba!

Little, brown-skinned, strange of feature, On her head a kerchief pinned;
With a stick – crook-legged creature, Voice that whistles like the wind!


"Dej sem dítě!" - "Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!"
Divže smrt ji neovane, Ejhle tuť - Polednici!

‘Give that child here!’ ‘Lord, forgive this sinner’s sins, my Saviour dear!’
It’s a wonder she still lives, For see—the Noonday Witch is here!


Ke stolu se plíži tiše Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.

Silent as a shadow wreathes, The witch towards the table’s slipping:
Mother, fearful, scarcely breathes, In her lap the child she’s gripping.


A vinouc je, zpět pohlíží - běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží, blíž - a již je v zápětí.

Twisting round, she looks behind her, poor, poor child—ah, what a fate!
Closer creeps the witch to find her, closer—now she’s there—too late!.


Již vztahuje po něm ruku - matka tisknouc ramena:
"Pro Kristovu drahou muku!" klesá smyslů zbavená.

Now for him her hand is grasping — tighter squeeze the mother’s arms:
‘For Christ’s precious torments!’ gasping, she sinks senseless with alarm.


Tu slyš: jedna - druhá - třetí - poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí - táta vchází do dveří.

Listen—one, two, three and more: The noonday bell is ringing clear;
The handle clicks, and as the door flies wide open, father’s here.


Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuté.

Child clasped to her breast, he found, lying in a faint, the mother;
He could hardly bring her round, but the little one was – smothered.